Současná polská ústava byla přijata 2. dubna 1997 Národním shromážděním. Právní akt byl nakonec schválen na základě referenda konaného dne 25. května 1997. V současné podobě se skládá z preambule a 13 kapitol obsahujících 243 článků.
Polská ústava byla první v Evropě
Historicky první polská ústava byla ta, kterou 3. května 1791 přijal čtyřletý Sejm. Důležité jsou však okolnosti, za kterých tento právní úkon vznikl. Je třeba zmínit, že k tomu došlo po druhém rozdělení Polska. Bylo to vyjádření touhy reformovat stát, aby si zachoval svou suverenitu. Pokusy o změnu politického systému byly učiněny příliš pozdě. Uskutečnily se v okamžiku, kdy se konfederace Targowica stala skutečností a Kateřina II. vystupovala jako garant systému Polsko-litevského společenství. V důsledku toho se ustavení ústavy z 3. května stalo záminkou pro invazi ruských vojsk do polských zemí a následně pro třetí rozdělení Polska v roce 1795.
Přečtěte si také: Polská hymna – víte o ní opravdu všechno? >>>
Ústava Varšavského vévodství a Polského království
Polsku byly v zásadě uloženy další dva zásadní právní akty. Poprvé to bylo v roce 1807, kdy Napoleon Bonaparte diktoval základní principy ústavy. Mělo to odstranit rozdíly mezi státy, což se projevilo mimo jiné v: při zavádění stejných soudů pro všechny sociální skupiny.
Ústavu Polského království zase prosadil ruský car a polský král Alexandr I. Tento dokument dal mimo jiné jistou nezávislost na Rusku. svobodný parlament, národní armáda, státní aparát a právo a soudnictví. Tato ústava platila do 26. února 1832. Poté car Mikuláš I. zavedl místo něj Organický statut pro Polské království.
Přečtěte si také: 100. výročí nezávislosti Polska – cesta ke svobodě >>>
Mikroústava Polského království z roku 1917
12. září 1917 byl přijat Patent německého a rakousko-uherského generálního guvernéra, který ve skutečnosti nesl znaky mikroústavy. Tento dokument byl podrobně popsán výnosem Regency Council ze dne 3. ledna 1918. Definovala dočasnou organizaci nejvyšších orgánů v Polském království. Jeho nejvyšším představitelem byla Regency Council, zatímco zákonodárnou moc vykonávala Regency Council a Státní rada. Výkonná moc patřila předsedovi vlády a jemu podřízeným ministrům.
Mikroústava Polské republiky z roku 1918
O rok později, 14. listopadu 1918, jmenovala Regency Council suverénem Józefa Piłsudského. Krátce po této události, 22. listopadu 1918, vydal dekret upravující vydání nejvyššího úřadu v Polsku. V tomto dokumentu byl poprvé použit termín „Polská republika“. Upřesnila také, že zákonodárná moc přísluší prozatímnímu náčelníkovi státu, zatímco výkonnou moc má vláda Polské republiky a předseda ministrů spolu s ministry.
Přečtěte si také: 100. výročí nezávislosti Polska – horalé v Norsku >>>
Malá ústava z roku 1919 a březnová ústava
Poté, co druhá polská republika znovu získala nezávislost, byla 20. února 1919 přijata Malá ústava. Plná moc byla soustředěna v rukou Józefa Piłsudského a mikroústava také definovala demokratický volební zákon, který v Polsku zavedl systém vlády výborů.
Tento právní úkon však nebyl úplný. Proto byla 17. března 1921 přijata březnová ústava. V jeho rámci byl zaveden systém demokratické republiky s parlamentně-kabinetním systémem vlády. Od té doby patřila nejvyšší moc národu a byla založena také na dělbě moci.
Přečtěte si také: 303 peruť v kinech >>>
Dubnová ústava
Úpravy zavedené do základního zákona z roku 1921 považoval pokvětnový tábor za nedostatečné. Proto byla 23. dubna 1935 přijata dubnová ústava. Podle jeho znění bylo těžiště výkonu moci v Polsku přesunuto ze Sejmu na prezidenta. Důležitou změnou bylo také posílení významu vlády, která se osamostatnila od Sejmu.
Malá ústava z roku 1947
Po skončení války byly provedeny přípravy na vytvoření nové ústavy Polska. Proto byla 19. února 1947 přijata Malá ústava, která byla oznámením o přijetí nového základního zákona, zavedení dělby moci a dalších politických otázek důležitých pro formování politického systému Republiky hl. Polsko.
Ústava Polské lidové republiky
V letech 1949-1951 však stranické ústavní výbory prováděly tajnou činnost směřující k ustavení Ústavy Polské lidové republiky. Byl schválen v roce 1950 a zrušil rozdělení moci ve prospěch Státní rady. Řešení byla modelována podle sovětských zásad jednotnosti při výkonu státní moci.
Přečtěte si také: Polská škola v Mossu nabírá >>>
Malá ústava z roku 1992
Po pádu Polské lidové republiky začaly polské úřady okamžitě navrhovat nový základní akt. Prodloužené lhůty vyústily v rozhodnutí přijmout Malou ústavu, kterou 17. října 1992 podepsal Lech Wałęsa. V jeho rámci byla zrušena ustanovení Ústavy Polské lidové republiky, čímž byla zavedena ustanovení tvořící základ nového politického systému a tržního hospodářství.
Polská ústava z roku 1997
Nová politická konfigurace, která vznikla v roce 1993, urychlila práci na novém základním aktu. Konečná ústava Polska byla přijata Národním shromážděním 2. dubna 1997. Byl schválen jako výsledek referenda 25. května 1997. Jeho slavnostní podpis se uskutečnil 16. července 1997 a byl posledním přijatým základním aktem.
Cesta do třetí polské republiky
Muselo uplynout mnoho let, než polská ústava získala současnou podobu. V historii naší vlasti bylo přijato mnoho zásadních aktů, ale některé z nich byly uloženy třetími zeměmi. Můžeme být hrdí na to, že podle mnoha autorů byla Ústava ze 3. května druhým právním aktem tohoto typu na světě a prvním v Evropě.
[caldera_form id=”CF5b50935b6dd27″]
