Vášeň může být způsob života – zní to jako prázdné klišé. Marek Truszkowski, který se věnoval hudbě, ví, jaké hodnoty tato fráze nese. To je cesta, kterou si zvolil jako dítě a po které šel navzdory nepřízni osudu.
Bez hudby není svět
Marek Truszkowski je především skladatel, hudební producent, certifikovaný technik zvukové produkce, zvukový designér, recenzent hudebního vybavení a školitel Presonus. Kromě tvorby a skládání hudby zaučuje do tajů své profese na Akademii zvukové produkce ve Varšavě. Spolu se skupinou Soundeck šíří svou hudbu prakticky na všech kontinentech – včetně: na TV3 Norsko. Ve Wataha.no se s posluchači podělil o cestu, kterou se musel vydat, o protivenství, kterému musel čelit a odkud se vzala jeho vášeň pro hudbu.
Jak začalo vaše dobrodružství s hudbou?
Rané dětství. Vesnice, Nasielsk.
Já, můj otec, klávesy, kytara a bicí.
Hráli jsme blues tolik, že lidé přicházeli z okolních farem, protože si mysleli, že je svatba a že by si mohli přijít pro láhev. Vedle byla základní hudební škola, ale když mi řekli, abych zpíval, utekl jsem s křikem.
Je to, kde jste nyní, výsledkem talentu nebo tvrdé práce?
a kde to jsem? To je dobrá otázka. Život je úžasný, jakmile se vydáte po obtížné cestě dělat to, co milujete. První skladby vznikly, když mu bylo asi 5 let. Pak jsem seděl a pracoval na inscenacích zhruba od roku 1999 a o mnoho let později se to nechtěně stalo životním stylem.
Jaký byl vztah vašeho rodinného domu a nejbližšího okolí k vaší vášni? Pomohly vám nebo vás odradily od toho, abyste se věnoval hudbě vážně?
Moje matka mě neustále povzbuzovala, abych se věnoval hudebnímu vzdělání. Byl jsem na táboře, studoval jsem soukromě, ale byl tam i tlak, aby byla připravena náhradní trasa. Pro případ, že by hudba nevyšla. Proto 5 let technické školy (technik elektronik, obor - počítačové systémy), a pak pokusy o studium IT a realit, ale nic nuceného. Nezajímalo mě to.
Je hudba vášní, která se stala životním stylem?
Taky je to správně. Je to nekonečná cesta, dlouhá a hrbolatá, ale za nic jiného bych ji nevyměnil.
V jaké hudební oblasti se cítíte nejlépe? Instrumentální a hudební skladby, skladby filmové hudby nebo hudba pro obchodní účely?
Vždy jsem vstřebával vše, co bylo pro mě neznámé a chtěl to zkusit, a přitom si to dělal po svém. Roky jsem hledal svůj vlastní styl, ale ukázalo se, že filmová hudba, elektronická hudba, klubová hudba a jazz jsou mi blízké a vždy se v mé hudbě prolínaly různé styly. Až do takové míry, že jsem si občas některé inscenace nedokázal sám zařadit.
Příklad – „Drum And Bass Romantic Light Drama“.
Čemu se kromě skládání hudby ještě věnujete?
Miluji přidávání zvuku do obrázků. Film, animace, počítačové hry. Nejen hudba, ale i zvukový design. Pro mě je to také druh skládání, kdy musím vymyslet zvuk, který ve fyzickém světě neexistuje.
Učím také na několika školách hudební produkce, ale to se také většinou týká kompozice. Baví mě spojovat energii studentů a vytvářet s nimi skupinové projekty, kde každý přispívá něčím ze sebe. Pak vznikají úžasné písně.
Byla vaše hudební činnost poctěna nějakým oceněním?
Vyhrál jsem několik soutěží, ale nejdůležitější pro mě je, jak ostatní vnímají to, co dělám.
K nezaplacení byl například obraz a dopis od vojenské skupiny, která právě ukončila vzdělání ve škole. Jsem rád, že jsem svou vášní mohl inspirovat lidi, kteří dříve neměli s hudební produkcí nic společného.
Měli jste nějakou hudební spolupráci, které si ceníte nejvíce?
Každý je jiný. Jsem vždy otevřený poznávání nových kultur.
Momentálně nahrávám album v japonštině. Na jinou notu, masteruji album klasické indické hudby pro zpěváka z Bombaje, mám projekt s klukem ze Senegalu, dokončuji (doufám) singl s kamarádem z Gruzie, mám léta nahrávám alba pro zástupce Jižní Ameriky, ale mám i jazzové, hip-hopové a klubové projekty v našem rodném jazyce.
Před pár dny jsem měl tu čest, že jsem byl pověřen archivací hudebních výstupů mého kamaráda skladatele. V tuto chvíli jde o projekt, který je pro mě velmi důležitý, protože se týká jeho práce od roku 1987 dodnes.
Kdo je vaší největší hudební inspirací? Měli nějací umělci zvláštní vliv na to, co v současnosti děláte?
žádné nemám. Vždycky jsem se snažil neohlížet se na ostatní a jít si svou cestou, ale od dětství určitě – Mike Oldfield a Elton John.
Jedna z Markových kreativních inspirací. Foto: ze soukromého archivu.
Jedna z Markových kreativních inspirací. Foto: ze soukromého archivu.
A konečně, je lepší plnit si své sny a proměnit svou vášeň v práci nebo začít pracovat a vydělávat pro svou vášeň peníze?
Na tuto otázku nemohu odpovědět. Každý si v životě dělá svou vlastní cestu. V tiskárně pracuji asi od 14 let. Pak rok v potravinářské továrně v UK v Poole, bydlím v B'mouth, kde jsme s přítelem investovali do vybavení pro studio, které jsme otevřeli po návratu do země. Poté jsem byl investičním a pojišťovacím poradcem. Nakonec jsem úplnou náhodou našel obchod s hudbou, kde jsem prodával klávesy a studiovou techniku. Po pár letech jsem toho nechal, abych se na 100% věnoval tomu, co miluji.
Suma sumárum – každému doporučuji jít cestou vášně. Určitě to nebude jednoduché, ale stojí za to vstávat každý den s úsměvem na tváři s vědomím, že vaše práce brzy začne a bude to něco, co vás bude bavit.
