Jsem. Je naživu. Usmívám se. Jsem šťastná, že se kvapem blíží jaro a v mé hlavě je neodolatelná touha po teple, přičarování štěstí a spřádání plánů. Stále častěji mám pocit, že jaro už skoro dorazilo a obklopuje mě svou energií a příjemnými emocemi. Čekám na vůni posekané trávy, rozkvetlých květin a poslíčků skřivanů. Mmmmm 🙂 Chvilku jsem se zasnila... ale už jsem zpět 🙂
Mám dojem, že jsem tu dlouho nebyl... Možná kvůli této chvíli nepřítomnosti jsem ztratil právo být na tomto místě... právo volit, užívat si existujícího tepla a blízkosti tady?! No, ano, ale je to moje bezpečné útočiště. Soukromý dvorek, kde si mohu dovolit znovuzrození ze ztracených nadějí a trochy stimulace (samozřejmě jen té pozitivní) k novému pohledu na svět a realitu.
Není to ono?! Konečně jsem doma, ve svém pečlivě utkaném hnízdě vět, kde se na mě nikdo nezlobí, nesoudí, neidealizuje... a v takových chvílích mě prostě poslouchá, úplně nezištně....
Moje myšlenky nejsou náhodné. V poslední době trávím hodně času pozorováním lidí a mezilidských vztahů. Všímám si těch nejmenších a zdánlivě bezvýznamných lidských reakcí na triviální a důležitější záležitosti. Zaujaly mě reakce ostatních tváří v tvář přijatému řádu a jejich proměnám v průběhu let.
Nebo jinak... Díky svým pozorováním jsem si poprvé v životě začal ověřovat význam slova „přítel“. Dosud jsem se dokázala smířit s tím, že každý z nás se vyvíjí a dospívá, ale postupem času pro mě bylo čím dál těžší pochopit důvody těchto změn.
Kdo je pro tebe PŘÁTEL? Neptám se na definice, protože výrazů je tolik, kolik je lidí. Ptám se na smysl opravdového přátelství. Je zřejmé, že lidé přicházejí a odcházejí, odcházejí, mizí, umírají... ale vždy se mezi nimi najde někdo, kdo zůstane a stane se tím nejdůležitějším, že? Někdo, komu důvěřujete, někdo, na koho se můžete spolehnout; který vám pomůže v nouzi, aniž by posuzoval, zda si tento osud zasloužíte nebo ne. Vždy v životě potkáme alespoň jednoho člověka, který se u nás cítí dobře a nechá se v naší společnosti zcela nestydět, ale dává vám tak možnost být sám sebou nenuceným a individuálním způsobem.
Všimli jste si, jak často se naše hodnoty během života pokřivují? Ztrácejí sami sebe, takže je obtížné rozlišit mezi laskavými lidmi a lidmi bez srdce; nepřítel z přítele nebo upřímnost ze sarkasmu. Během své pozemské cesty jsem potkal tisíce lidí... kolegů, přátel přátel... potkal jsem spoustu úžasných lidí a mnoho prostě nepříjemných. Rok od roku se někteří odstěhovali a na jejich místě se objevili noví. Ne všichni jsou pryč... mnozí jsou se mnou dodnes, což je dokonalý důkaz toho, že můžete být někomu velmi blízko, bez ohledu na to, jak neuvěřitelně daleko od sebe žijeme. Jsou to lidé, kteří jsou se mnou už dlouho, znají mě a dokážou přečíst všechna moje znamení... co skrývám hluboko uvnitř, co cítím, jak myslím, co chci. Mohou mě uvést na pravou míru a poradit mi, když o to požádám (i když se ukáže, že je to jen kritika).
Přítel je pro mě člověk, který o mně ví všechno a má mě pořád rád. Nepřestává ve mě věřit, i když jsem já sám ztratil víru. Je to někdo, kdo mi rozumí, když přestanu rozumět všemu. Kdo nesoudí a respektuje každou mou volbu. Je se mnou nejen v chudobě a smutku, ale také v blahobytu a radosti. Opravdový přítel slyší, co říkám... ale také vidí, co nemohu říct. A nikdy nezmizí, když mě to omrzí. Oddaný společník je ten, kdo o nás říká dobré věci za našimi zády a špatné věci do očí - nikdy naopak. Je otevřený a není třeba před vámi nic skrývat. Je to muž, který vás zbožňuje proto, jaká jste, ne proto, jací jste. Ne kvůli tomu, kolik toho máte, ale kvůli tomu, jaké hodnoty v životě dodržujete. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale kontext zůstane stejný...
Znám úžasné lidi. Opravdu... ale... Až doteď jsem si nebyl vědom, nevěděl jsem, že jsem byl posledních pár let tak sám. Nevšiml jsem si toho, protože jsem se příliš soustředil na získání souhlasu a důvěry lidí. Hledal jsem přijetí a pochopení. Bohužel jsem si nevšiml, že jsem celou tu dobu jen lapal po vzduchu. Soustředil jsem se na to, abych byl připoutaný k lidem, naplňoval jejich očekávání... místo toho, abych byl prostě skutečně sám sebou. Když se na to teď dívám z jiné perspektivy, vidím, jak málo jsem tomu rozuměl. Lidé, kteří se považují za zralé, si hrají s ostatními jako s loutkami. Ti, kteří nás ujistili o blízkosti, utíkají všude tam, kde pepř roste (tím se považují za ukřivděné námi).
Můj úžasný přítel (který žije ve vzdálené zemi věčného slunce) mi nedávno řekl velmi důležitou věc, na kterou od té doby nemohu zapomenout: "Nehoňte někoho, kdo ví, kde vás najít... i když je to z morální povinnosti." Pokud se od vás někdo distancuje, nechte ho jít a zapomeňte na něj. Protože pokud máte něco důležitého nabídnout, nemusíte nikoho žádat, aby zůstal a ocenil to.“
Je to pravda... Nemůžeme se cítit špatně, když jsme přerušili pouto nebo ztratili milovanou osobu. Já vím...chápu, že to někdy není tak jednoduché. Není snadné přijmout fakt, že vás někdo může vyškrtnout ze svého života, přestože jste toho spolu tolik prožili. Myslím si však, že je důležité si uvědomit, že pokud ten druhý nechce, abyste byli zapojeni do zbytku jeho života, tak ve skutečnosti to ani vy nepotřebujete. A smutek a bolest, které právě teď cítíte, nejsou nic jiného než chvilkový pocit touhy po tom, co možná existovalo v minulosti... ale dnes je pryč.
Mario Quintana napsal: "Zábava nespočívá v běhání za motýlem, ale v péči o svou zahradu, aby motýli přiletěli k vám."
Pečujte tedy o svou zahradu s radostí, místo abyste čekali, až do ní někdo přinese a zasadí květiny. Podělte se o to, co máte uvnitř, s lidmi, kteří vás opravdu potřebují blízko sebe, protože to je nejlepší způsob, jak dokončit přátelství. Pěstujte skutečně hodnotné vztahy a osvoboďte se od minulosti.
A to vám přeji!!! Opravdoví přátelé navždy, ani na okamžik. Ti, kteří vám dají naprostou svobodu být sami sebou a budou vždy s vámi, navzdory a navzdory.
P.S. Děkuji všem fantastickým lidem v mém životě. Jak přísloví praví? "Své přátele si vybíráš, ale ty pravé vybírá čas."
Podívejte se na rozhovor v Polonia Rádio Wataha
https://fb.watch/4A7CkJ3PgR/
