– Výrobci plastových obalů jsou finančně odpovědní za plasty i poté, co se stanou odpadem. To znamená, že musí pokrýt náklady, které norské obce vynaloží na sběr a recyklaci plastů. Ale oni ten účet neplatí. Místo toho posílají občanům miliardovou bankovku. Věříme, že je to nezákonné, říká Svein Kamfjord.
Je ředitelem Samfunnsbedriftene Avfall og ressource, největšího norského zaměstnavatele a zájmové organizace pro městské společnosti. Zahrnuje více než 100 odpadových společností, kterým zbývá účet, protože výrobci plastů utíkají před odpovědností.
Odpovědnost výrobce
V Norsku panuje všeobecná shoda, že každý, kdo znečišťuje, musí také nést náklady. Proto máme systémy odpovědnosti výrobců. To znamená, že výrobci a dovozci odpovídají za své výrobky i poté, co se stanou odpadem. V praxi musí výrobci nést náklady obcí a firem nakládajících s komunálním odpadem na sběr plastů z domácností, jejich co největší vytřídění a zbytek poslat do spalovny nebo na skládku.
S odpovědností výrobce budou výrobci motivováni k vytváření lepších produktů, které lze znovu použít, opravit nebo recyklovat – a snížit množství plastového odpadu, který jde do spaloven. Odpovědnost výrobce se vztahuje nejen na plastové obaly, ale také na výrobky EE, baterie, sklo, kov, lepenku, papír a další materiály.
V Norsku tyto systémy nefungují tak, jak by měly. Předpisy jsou plné mezer, úřady nemají pro množství odpadu vlastní pochopení a výrobci si mohou vybrat, kolik chtějí platit.
– Udělali jsme propočty, které ukazují, že výrobci ročně promeškají hodně přes miliardu korun. Jedná se o velmi konzervativní odhad a týká se pouze plastových obalů. Celkově mohou producenti každý rok ukrást obrovské množství peněz, říká Kamfjord.
– Obcím nezbývá nic jiného, než předat vyúčtování obyvatelům, kteří dostávají vyšší poplatky za odpad. Takže vy i já musíme platit za to, že výrobci nadále posílají každý rok na trh kolem 200 000 tun špatných a ekologicky nevhodných plastových obalů, říká Kamfjord.
Norsko není důsledné při provádění odpovědnosti výrobce
Samfunnsbedriftene podala stížnost na Norsko monitorovacímu orgánu ESVO, ESA. Důvodem je, že Norsko nebylo důsledné při zavádění odpovědnosti výrobce jako nástroje, jak vyžaduje revidovaná rámcová směrnice EU o odpadech z roku 2018. Tento rámec se vztahuje na norské právo.
Vzhledem k tomu, že norské úřady pro životní prostředí nezavedly předpisy pro splnění požadavků na rozšířenou odpovědnost výrobců, nedostávají se na ně ani obce a jejich odpadové společnosti
mzdové náklady související se sběrem a nakládáním s odpady.
– Naše stížnost ESA také ukazuje, jak Norsko porušuje pravidla
předpisy týkající se veřejná pomoc. Když úřady povolí výrobcům přijmout zákon o odpovědnosti výrobců a přenést náklady na obce, mělo by se to považovat za státní podporu výrobcům. Je to nezákonné, říká Kamfjord.
– Orgány ochrany životního prostředí navíc umožňují výrobcům eliminovat náklady na spalování plastů, které nelze recyklovat. Máme tedy systém, ve kterém výrobci – překvapivě – mohou vydělávat peníze používáním špatného plastu, který nelze recyklovat. Pak mají záruku, že nebudou muset nic platit. Říká, že pro tak angažovanou ekologickou zemi, jako je Norsko, je to extrémně trapné.
Samfunnsbedriftene nastínil jednoduché řešení, jak napravit zkreslení:
- Musíme odstranit možnost výrobců dávat si na plasty cenovku sami, a tak vyjednávat mimo skutečné náklady. Náklady musí spočítat nezávislá strana.
- Potřebujeme registr každého, kdo prodává výrobky podléhající odpovědnosti výrobce. Poté musí následovat dohled a kontrola, aby nikdo neunikl odpovědnosti.
- Musíme zajistit, aby obcím nezůstalo obrovské množství uklizených plastů. Producenti musí být odpovědní za to, co se sklízí, když o to obce požádají.
Dejte nám like na Facebooku a sdílejte náš příspěvek s ostatními. Děkuji.
Zdroj: Samfunnsbedriftene
Přečtěte si a dozvíte se více: Nutí vás poplatky za bompenger vzdát se řízení?