Koncem 60. let málokdo věřil v bohatství ropy a zemního plynu na norském pobřeží. Když byly v polovině 50. let uděleny první výrobní koncese, věděli jsme jen málo o významu ropného průmyslu pro norské hospodářství. O XNUMX let později je toto odvětví nejdůležitější v Norsku, a to jak z hlediska příjmů do státní pokladny, investic, tak příspěvku k tvorbě hodnoty.
V dopise ministerstvu zahraničních věcí z února 1958 Norges Geologiske Undersøkelse napsal: "Možnost, že se na kontinentálním šelfu podél norského pobřeží objeví uhlí, ropa nebo síra, můžete ignorovat."
Událostí, která lidem otevřela oči k možnosti výskytu uhlovodíků v Severním moři, byl objev holandského plynu v Groningenu v roce 1959. Tento objev vyvolal nadšení v části světa, kde spotřeba energie z velké části závisela na uhlí a dovážené ropě. Ve snaze najít více se pozornost obrátila k Severnímu moři. Norské geologické průzkumy byly pro ložiska ropy a plynu negativní, ale to nemohlo zastavit nadšení po objevu plynu v Nizozemsku.
Nabídka byla 160 000 $ měsíčně
V říjnu 1962 společnost Phillips Petroleum zaslala norským úřadům dopis se žádostí o povolení prozkoumat Severní moře. Společnost chtěla získat licenci pro ty části Severního moře, které ležely na území Norsko a které bude patrně spadat pod norštinu police. Nabídka byla 160 000 $ měsíčně. Nabídka byla vnímána jako pokus o získání exkluzivních práv. Úřady nemohly firmě nechat celý regál. Pokud by se země otevřela k průzkumu, muselo by vstoupit více společností.
V květnu 1963 vyhlásila Gerhardsenova vláda norskou suverenitu nad norským kontinentálním šelfem. Nový zákon stanovil, že stát je vlastníkem půdy a povolení k průzkumu a těžbě může vydávat pouze král (vláda). V témže roce měly firmy možnost provést přípravný výzkum. Povolení zahrnovala mimo jiné: právo na seismické průzkumy, nikoli však na vrtání.
Přečtěte si také: POLSKÝ turnaj ve skocích na lyžích 2024
Rozdělení kontinentálního šelfu s Dánskem a Velkou Británií
Přestože Norsko vyhlásilo suverenitu nad rozsáhlými oblastmi moře, zbývá vyřešit důležité otázky týkající se rozdělení kontinentálního šelfu. Tyto záležitosti vyžadující dohodu byly řešeny především s Dánskem a Spojeným královstvím. Dohoda o rozdělení kontinentálního šelfu podle principu střední linie byla uzavřena v březnu 1965. První licenční kolo bylo vyhlášeno 13. dubna 1965. Ropným společnostem nebo skupinám bylo uděleno 22 těžebních licencí na 78 bloků. Koncese na těžbu dávaly výhradní právo na průzkum, vrtání a těžbu v oblasti koncese. První průzkumný vrt byl vyvrtán v létě 1966, ale ukázalo se, že je suchý. První nález ropy na norském šelfu byl Balder v roce 1967. Tento objev však v té době nebyl dostatečně ziskový a než byl objev vyvinut, uplynulo více než 30 let.
Na Štědrý den roku 1969 byly norské úřady informovány o nálezu Ekofisku
Norské ropné dobrodružství začalo vážně objevem Ekofiska v roce 1969. Na Štědrý den roku 1969 Phillips informoval norské úřady o objevu Ekofiska – jednoho z největších ropných polí, jaké kdy bylo na moři nalezeno. Výroba z pole byla zahájena 15. června 1971. V následujících letech bylo učiněno mnoho významných objevů.
V 70. letech se průzkumné aktivity soustředily na oblasti jižně od Stadtu (62 stupňů severně). Produkci z norského kontinentálního šelfu dominovala velká naleziště jako Ekofisk, Statfjord, Oseberg, Gullfaks a Troll. Tato pole byla a stále jsou velmi důležitá pro rozvoj ropného byznysu v Norsku.
Rozvojem vznikla infrastruktura, na kterou bylo napojeno několik oborů. Produkce z několika těchto oborů klesá, přibyly nové, menší obory. Proto je dnešní výroba rozložena do více oborů než dříve.
Výroba v Norském moři začala v roce 1993
V roce 1979 začaly také ropné operace severně od 62. rovnoběžky. Průzkumné aktivity v částech Norského moře a Barentsova moře začaly na počátku 80. let a později se rozšířily, když byly otevřeny nové pobřežní oblasti pro ropné aktivity. Výroba začala v Norském moři v roce 1993 a v Barentsově moři v roce 2007.
Byl stanoven princip 50% účasti státu
V počáteční fázi dominovaly průzkumným aktivitám zahraniční společnosti, které byly zodpovědné za rozvoj prvních ložisek ropy a zemního plynu. Postupně se zapojení Norska zvyšovalo přidáním Norsk Hydro. Saga Petroleum, soukromá norská společnost založená v roce 1972, udělala totéž. V témže roce vznikl také Statoil, jehož jediným vlastníkem je stát. Byla také stanovena zásada 50% podílu státu na každé výrobní koncesi.
1. ledna 1985 došlo k reorganizaci ropného průmyslu. Podíl státu byl rozdělen na dva. První se týkala společnosti a druhá přímého finančního zapojení státu do ropných aktivit (SDØE). SDØE je program, ve kterém má stát podíl na mnoha ropných a plynových polích, ropovodech a pobřežních zařízeních. Podíl je určen při přidělení produkčních licencí a velikost podílu se liší podle oboru. Stát jako jeden z několika vlastníků kryje svůj podíl na investicích a nákladech a přiměřený podíl na příjmech získává z výrobních koncesí. Statoil se zabýval obchodními aspekty SDØE jménem státu.
Prodej akcií SDØE
Na jaře 2001 se Storting rozhodl, že může prodat 21,5 % hodnoty akcií SDØE. 15 procent bylo prodáno společnosti Statoil a 6,5 procenta dalším držitelům licence. Prodej akcií SDØE společnosti Statoil byl považován za důležitý prvek v úspěšné kotaci a privatizaci společnosti. Statoil byl uveden na burzu v červnu téhož roku a nyní působí na stejné úrovni jako jakýkoli jiný hráč na norském kontinentálním šelfu. Akciová společnost Petoro vznikla v květnu 2001 především za účelem oslovování SDØE jménem státu. V roce 2007 se Statoil sloučil s ropou a plynem společnosti Norsk Hydro. V roce 2018, Statoil změnil svůj název na Equinor.
Vzhledem k dobrému řízení zdrojů, velké mezinárodní společnosti založené v Norsku byly doplněny o další typy společností. Další obchodní příležitosti zaznamenali v norských ropných nalezištích. V současné době je na norském šelfu velká rozmanitost a konkurence s norskými a zahraničními společnostmi působícími na šelfu.
Ropný průmysl má hodně co říci k hospodářskému růstu v Norsku a financování norské sociální společnosti. Když byly uděleny první výrobní licence, o významu tohoto odvětví pro Norsko se bezpochyby vědělo jen málo. Jasným příkladem toho je vývoj příspěvku ropného sektoru k tvorbě hodnoty, investicím, exportu a příjmům v Norsku.
Aktivita na norském kontinentálním šelfu bude pro norskou ekonomiku i nadále důležitá. To vše díky velkým zbývajícím zdrojům a významným novým vývojovým projektům.
Toto je historie norské ropy za 5 minut.
Je třeba dodat, že Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (PGNiG) má podíly na 62 licencích na norském kontinentálním šelfu v Norsku.
Dejte nám like na Facebooku a sdílejte náš příspěvek s ostatními
Zdroj: Ministerstvo ropy a energetiky
Přečtěte si také: POLSKÝ turnaj ve skocích na lyžích 2024
