Aktuální Dziady jsou spojeny především s řadou dramat Adama Mickiewicze. Je však dobré vědět, že náš národní bard se inspiroval skutečnými rituály, které se pěstovaly ještě v 19. století, mimo jiné: v Podlasí. S čím byly a souvisí svátek všech svatých?
Dziady - co to bylo?
Dziady je to předkřesťanský dušičkový obřad. Jeho podstatou bylo společenství živých a mrtvých. Souviselo s navazováním vztahů mezi živými a dušemi zemřelých předků. Podle starověkých přesvědčení se duše pravidelně vracely do svých bývalých příbytků, kde během života přebývaly.
Přečtěte si také: Všech svatých nebo Všech svatých? >>>
Tedy předci předky, byli považováni za strážce ve sféře plodnosti a hojnosti. Proto se snažili získat jejich přízeň, protože by se jim to v budoucnu vyplatilo. Samotné jméno Dziady platilo především v oblastech Podlasí, Polesí, ale i Ruska a Ukrajiny. V praxi se však tento zvyk používal v celém Polsku pod různými názvy, kupř. pominki, dráty, rada CZY Dušičky. Tyto praktiky byly běžné u Slovanů, Baltů i všech evropských i mimoevropských kultur (např. v Mexiku).
Když se slaví Dziady?
Dziady se slavily dvakrát ročně v následujících dnech:
- na začátku jara, tedy 2. května - i když záleželo na fázích měsíce,
- v noci z 31. října na 1. listopadu – tehdy byly tyto oslavy nazývány Podzimní předvečer předků. Tohle byla příprava Dušičky, který se slavil 2. listopadu.
Dziady – jaké byly platné zvyky?
slovanský Dziady Co se týče atmosféry, nebyly to smutné oslavy. Byla to doba klidné zábavy a doprovodné ceremonie souvisely s uctěním zemřelých. Měl nám připomenout život po smrti, který čekal každého člověka bez ohledu na jeho stav sociální status.
Příprava obětiny při oslavě předku - RKP, 2008, Pęcice / foto: Wikimedia CommonsZ tohoto důvodu naši předkové hodovali a tančili hroby mrtvých. Ale žádné zbytky jídla byly vyhozeny. Zůstávali na místech hostin, protože se věřilo, že je budou jíst mrtví. Je třeba zdůraznit, že zvyky se lišily v závislosti na kraj. Všude však bylo jedno společné téma, a to...
…oheň
Naši předkové zapálili četné ohně, které sloužily dvojímu účelu. Jednak měly sloužit jako rozcestník pro bloudící duše a jednak měly být ochranou před démony. Stojí za zmínku, že posledně jmenovaní měli být v tomto období zvláště aktivní Dziady. Zapalování ohňů pokračuje i dnes v podobě běžně zapalovaných svíček.
Zajímavým faktem je, že Dziady to byli také duchové žebráků. Tuto noc jim byla věnována zvláštní pozornost a byly jim dány různé dárky. Věřilo se, že kvůli své finanční situaci si byli tito lidé obzvláště blízcí kříže ještě naživu.
Zákazy v noci Dziady
Dziady Byly to zvláště posvátné noci, během kterých duchové zemřelých pronikali do našeho pozemského světa. Existovaly však četné zákazy, které mohly duši ublížit. Z tohoto důvodu nebylo možné např. tkát a šít. Věřilo se, že tyto činnosti mohou způsobit náhodné připoutání Dziady do světa obývaného smrtelníky.
Přečtěte si také: Halloween a svátek Všech svatých – vylučují se? >>>
Mezi další zakázané činnosti patřilo například vylévání vody z okna. To mohlo mít za následek náhodné polití duší, které se tu noc potulovaly po domech. Bylo také zakázáno zapalovat pec. Byli považováni za místa blízkého kontaktu kříže z rouhavý. Také se věřilo, že lidské duše někdy vstoupily do domovů přes pece.
Nebo Dziady přežili dodnes?
Po christianizaci Polska byly učiněny pokusy o vymýcení původních slovanských zvyků. Dziady byli jedním z nich. Efekt byl však jen částečný. Svědčí o tom i to, že se dodnes např. v Podlasí nebo Polesí přivážejí jídlo na hroby zesnulých v tzv. dvojí. Stojí za to zdůraznit, že hořící svíčky jsou přímým důsledkem slovanského zapalování ohňů.
Jídlo pro duchy mrtvých a masky (kraboszki) je symbolizující – Dziady 2009, RKP, Chram Mazowiecki / foto: Wikimedia Commons
